Adam Svojanovský: ČD Bus roste. Kvalitativní excesy jsme eliminovali

Jak se tedy tehdejší plány a očekávání potkaly s realitou?
Z hlediska rozsahu provozu jsme řekněme v polovině plánovaného stavu. Ovšem pokud byla ideovým plánem schopnost provozovat náhradní autobusovou dopravu v rámci celé republiky, pak můžeme říct, že se nám jej podařilo naplnit. Soutěžíme vhodné dodavatele, jezdíme vlastními vozy v maximálním možném rozsahu, povedla se nám řada inovací, které tehdy byly pouze ve stadiu vizí. Například sledujeme všechna vozidla v rámci jedné aplikace, známe jejich polohu, což nám výrazně usnadňuje jejich koordinaci. Daří se dotvářet plánovanou síť provozoven, vedle domovského Vyškova máme provozovnu v Plzni v areálu depa, kam se přesunuly původní Kralovice, dále v Hradci Králové v bývalých kasárnách, aktuálně jednáme o Veselí nad Lužnicí, Šumperku a konečně středních Čechách. Věřím, že se nám všechny podaří rozjet ještě v letošním roce.

Jak tyto regionální provozovny vypadají?
Je tam vždy vedoucí provozovny a dispečer, jehož práci si z drážního hlediska můžeme představit přibližně na úrovni strojmistra. Řádově v nich máme po dvaceti autobusech a k tomu adekvátní počet řidičů, potřebné zázemí a samozřejmě místo na odstavy autobusů. Samozřejmě po většinu roku se tam autobusy příliš nezdržují a jezdí, co mohou.

Před dvěma lety jste rovněž říkal, že ČD Bus nemá ambici provozovat všechnu náhradní dopravu, ale spíše být jejím garantem a přispět k férovějším nabídkám. Daří se to naplňovat?
Držet autobusy a řidiče na všechny možné výluky by samozřejmě nedávalo ekonomický smysl, výluky jsou převážně sezonní. Proto budou externí dodavatelé částečně vždy potřeba. A kdo se v problematice náhradní autobusové dopravy orientuje, jednoznačně vidí, že působení ČD Bus narovnává podmínky. Enormní cenové i kvalitativní excesy nám fakticky odpadly, chtít několik set korun za kilometr náhradní dopravy už si nikdo nedovolí, protože ví, že by neuspěl. Úloha regulátora tedy rozhodně naplněna je a můžeme říct, že z hlediska snižování nákladů má projekt ČD Bus jednoznačný smysl a je životaschopný.

Jak využíváte řidiče a vozidla zejména v zimních měsících, kdy je poptávka po náhradní dopravě slabší?
Hlavně na údržbu vozidel. Probíhá komplexnější servis, školení řidičů, rozhodně nemůžeme říct, že bychom se nudili. Dává nám to šanci se důkladně připravit na náročnou sezonu.

Lze v tomto období využít vozidla a řidiče také mimo náhradní autobusovou dopravu?
Ano, nějaké plány ohledně využití v zimních měsících máme. U některých vozidel, která nejsou výhradně vhodná pro linkovou dopravu, dává smysl uvažovat o smluvní zahraniční dopravě, byť zahraniční ve smyslu kolem našich hranic, například do hlavních měst sousedních států a podobně. To jsme schopni zajistit. K moři s nimi ale určitě jezdit nebudeme. V první řadě ale potřebujeme naplnit stav vozového parku, omladit jej, pak to bude dávat smysl. No a musíme zmínit také loňské hokejové mistrovství světa, kde jsme zajišťovali dopravu týmů, což jsme zvládli, myslím, dobře. Organizátoři si naše služby velmi pochvalovali. Nejen naši řidiči tím dokazují, že jsme schopni zvládnout i takovýto druh akcí.

ČD Bus začínal s autobusy, které „zdědil“ po akvizici společnosti Vydos Bus. Jak je na tom vozový park nyní? Jaké nákupy se plánují?
V loňském roce jsme koupili menší množství linkových Crosswayů a Evadysy taktéž od Iveca, jež jsme používali kromě jiného právě při zmíněném mistrovství. Původní plánem bylo koupit čtyři kusy Evadysů, ale díky velmi výhodné nabídce jsme přikoupili ještě další dva. Rovněž jsme pořizovali dva autobusy pro Městskou autobusovou dopravu Vyškov, kterou provozujeme v rámci převzaté smlouvy po Vydos Busu. Ty jsme koupit museli, abychom smlouvě dostáli.
Čeká nás ovšem mnohem větší investice. Momentálně připravujeme zadávací dokumentaci pro nákup 61 nových autobusů v první várce a dalších 31 v roce následujícím. Souvisí to nejen s plánovaným rozvojem vozového parku, ale také s tím, že první autobusy původně od Vydos Busu dospějí do svého maximálního stáří, ve kterém je ještě můžeme nasazovat. Aktuálně máme kolem sta autobusů, přičemž cílovým stavem je pro nás 150 vozidel a adekvátní počet řidičů. Nemáme momentálně ambici tento počet překračovat.

Předpokládám, že nadále můžeme očekávat nákup linkových autobusů standardní délky a ve specifikaci, která odpovídá současným nárokům…
Ano, bude se jednat o standardní linkové autobusy, s delšími variantami nepočítáme. Náhradní doprava je nevyzpytatelná a my musíme preferovat manévrovatelnost. V současné době si již nedokážeme představit, že by nové vozy nebyly nízkopodlažní nebo tzv. low-entry. Budou mít klimatizaci, odpovídající elektronický informační systém, sčítače cestujících, těmi ostatně chceme dovybavit i stávající vozidla. Systém bude stejný jako u vlaků Českých drah, takže budeme mít data nejen z běžného provozu, ale také z výluk.

Dá se u autobusů určených pro náhradní dopravu uvažovat o některém z nízkoemisních řešení pohonu?
U zcela bezemisních vozidel, tedy elektrobusů na bateriový či vodíkový pohon, neexistuje infrastruktura, ekonomicky to nedává smysl, není to tedy realizovatelné. Ale máme i jiné možnosti. Podobně jako České dráhy plánujeme jít cestou čistého HVO, což znamená výrazně nižší emise, navíc je to i logisticky výhodné. Díky smlouvě s Čeprem si můžeme vytvořit tankovací místo přímo v místě výluky, čímž eliminujeme jak jalové cesty na tankování, tak emise a obecně náklady.

Jak si tankovací místo máme představit?
Čepro nám skrze dodavatelskou firmu zajistí nádrž s tankovací pistolí, která vyžaduje pouze připojení k elektrické energii. Řidiči pak natankují pomocí karty a nádrž sama hlásí, kolik HVO zbývá – v případě potřeby se pak HVO pouze doplní. Velkou výhodou je, že HVO je ekologicky nezávadné, takže nám nehrozí riziko zákazu umístit nádrž v místě, kde potřebujeme. To by například s naftou mnohdy možné nebylo. U všech nových vozidel tedy budeme vyžadovat možnost jezdit na 100% HVO či různé poměry s naftou, abychom byli schopni dotankovávat i na běžných stanicích.

Jak se daří pro rozšiřující se flotilu shánět řidiče?
My jsme z toho zpočátku měli trochu obavu. Jenže po dvou letech, kdy se značka ČD Bus přece jen mezi řidiči etablovala, jsme příjemně překvapeni zájmem řidičů o práci. Pokud se nestane nic nepředvídatelného, příchod nových autobusů bychom měli bez problémů personálně pokrýt. Dochází dokonce až k tak neuvěřitelným situacím, že nám například během pěti minut volá hned několik řidičů zajímajících se o práci. To nás moc těší, na druhou stranu nechceme působit na ostatní dopravce příliš destruktivně, takže se snažíme nepřebírat z jednotlivých oblastí více řidičů najednou, aby v důsledku nehrozilo omezení dopravy z důvodu jejich nedostatku u stávajících dopravců. To by se mohlo vymstít všem.

Kromě stability firmy je lákavá asi i různorodost práce, že?
Samozřejmě pro řidiče, kteří mají rádi svou konkrétní trasu, to není úplně vhodné, naopak ti, kteří mají rádi pestrou práci, během níž se podívají na místa, kam se běžné linkové autobusy mnohdy ani nedostanou, je to ideální. Monotónní to určitě není, navíc dobrá je i perspektiva; náhradní doprava za vlaky tu bude tak dlouho, jak dlouho tu budeme mít jednokolejné tratě.

Máte nějaké méně příjemné záležitosti, jež bude třeba ještě řešit?
Musím zmínit kraje, kde koordinátor dopravy sám stanovuje pro náhradní dopravu například počty autobusů. Tam nás dostávají do poněkud složitější situace, kdy například požadují více autobusů, než kolik bychom stanovili na výluku dle našich výpočtů a dlouhodobých zkušeností. Pro nás jsou to ve výsledku náklady navíc, jež by dle našeho měl nést koordinátor. Ročně se přitom nebavíme o tisících, ale o milionech. Je to záležitost dalších jednání.

Co vás po více než dvou letech v čele ČD Bus na práci nejvíce baví?
Pořád přicházím na nové věci, kterými se náhradní autobusová doprava dá kvalitativně posouvat. Díky centralizaci můžeme zavádět spoustu vylepšení, jež by dříve nebyla realizovatelná. Teď mi třeba dělá radost aplikace pro řidiče schopná navigovat po trase, aplikace pro plánování jízd a další projekty… Dokud je kam se posouvat a co zlepšovat, tak vím, že se kaž­dý den budu ráno těšit do práce.